Technický slovník - filtrácia, úprava vody

Koagulace

Shlukování dispergovaných částic ve větší agregované celky poutané adhezními silami (mezimolekulovými).
[Tuček F., Chudoba J., Koníček Z.: Základní procesy a výpočty v technologii vody, SNTL, Praha 1988, str. 485 ]

Disperzní soustava

Každou reálnou vodu můžeme považovat za disperzní soustavu. Disperzní soustava je systém, který se skládá nejméně ze dvou druhů hmoty, z nichž jedna je rozptýlena ve formě více nebo méně drobných částic. Rozptýlený druh hmoty se nazývá disperzní podíl (disperzum) a spojitý druh, v němž je disperzní podíl rozptýlen, se označuje jako disperzní prostředí (dispergens). Mluvíme-li o disperzním podílu jako složce disperzního systému, nazýváme jej disperzní fáze.
[Tuček F., Chudoba J., Koníček Z.: Základní procesy a výpočty v technologii vody, SNTL, Praha 1988, str. 485 ]

Rychlost filtrace

Je objem kapalné fáze (filtrátu), jenž projde jednotkou filtrační plochy za jednotku času.
[Tuček F., Chudoba J., Koníček Z.: Základní procesy a výpočty v technologii vody, SNTL, Praha 1988, str. 574 ]

CHSK - chemická spotřeba kyslíku

Tato hodnota udává množství kyslíku potřebného k oxidaci organických látek za použití silných oxidačních činidel.
[Tuček F., Chudoba J., Koníček Z.: Základní procesy a výpočty v technologii vody, SNTL, Praha 1988, str. 11 ]

Adsorpce

Je sdílení hmoty mezi kapalinou a tuhou látkou. Adsorpcí na tuhých látkách (v oblasti úpravy vody se nejčastěji používá aktivní uhlí) se z kapalin odstraňují některé rozpuštěné složky. Mizení rozpuštěné látky z kapalné fáze je způsobeno tím, že její molekuly se hromadí na povrchu tuhé látky. Tuhá fáze se nazývá adsorbent, látka, která se hromadí na jejím povrchu se jmenuje adsorbát. Množství látek, které se z roztoku adsorbují na tuhé látce, závisí na povaze adsorbentu, rozpuštěných látek a rozpouštědla. Uplatňují-li se při adsorpci mezimolekulové síly (souhrnně nazývané van der Waalsovy síly, jde o tzv. fyzikální adsorpci. Jestliže dochází ke sdílení elektronů mezi adsorbátem a adsorbentem jako u chemických sloučenin, jde o chemisorpci. Jsou-li síly projevem elektrické přitažlivosti mezi adsorbentem a adsorbátem, jde o iontovou adsorpci. U většiny adsorpčních jevů se uplatňují různé typy adsorpce. Jednotlivé síly působí současně a obvykle bývá velmi obtížné rozlišit, v jaké míře se jednotlivé typy adsorpce na celkovém efektu podílejí.
[Tuček F., Chudoba J., Koníček Z.: Základní procesy a výpočty v technologii vody, SNTL, Praha 1988, str. 54 ]

Absorpce

Je podobný proces jako adsorpce, ale při absorpci dochází k mnohem hlubšímu pronikání částic z jedné fáze do druhé (obdoba rozpouštění).
[Tuček F., Chudoba J., Koníček Z.: Základní procesy a výpočty v technologii vody, SNTL, Praha 1988, str. 54 ]

Aktivní uhlí

Se připravuje z různých surovin, např. z kostí, ořechových skořápek, z kvalitního uhlí, ropných produktů atd. Nejčastější a nejdostupnější obnovitelnou surovinou jsou však dřevěné odpady (nejlépe bukové nebo březové piliny). Při výrobě aktivního uhlí se vstupní materiál tepelně zpracovává. Rozlišují se dva procesy karbonizace a vlastní aktivace. Karbonizace probíhá bez přístupu vzduchu při teplotách do 600 °C. Proces tzv. fyzikální aktivace je obvykle prováděn v atmosféře CO2, CO, vodní páry nebo i různých speciálních plynů za teploty do 1000 °C. Při chemickém způsobu aktivace se přídavkem některých látek (např. ZnCl2, H3PO4, aj.) k vstupnímu materiálu ovlivní průběh pyrolýzy a během jedné operace se získá poměrně kvalitní aktivní uhlí. Při těchto procesech vzniká mikropórovitá struktura, jejíž povrch měří kolem 1000 m2/g. V produktu vznikají tři druhy pórů: mikropóry (poloměr < 1,8 až 2 nm), přechodné póry (poloměr 2 až 30 nm) a makropóry (poloměr > 30 nm). Více než 95% celkové plochy specifického povrchu připadá na mikropóry, které jsou také pro vlastní adsorpci nejvýznamnější.
[Tuček F., Chudoba J., Koníček Z.: Základní procesy a výpočty v technologii vody, SNTL, Praha 1988, str. 71 ]

Filtrační rychlost

Objem kapalné fáze (filtrátu), jenž projde jednotkou filtrační plochy za jednotku času.
[Tuček F., Chudoba J., Koníček Z.: Základní procesy a výpočty v technologii vody, SNTL, Praha 1988, str. 574 ]